Proč se zdá být nemožné změnit své návyky

26.10.2012 22:07

Mike Bundrant

Také prožíváte obtížné období, když se snažíte o změnu svého chování nebo návyku?

Jen málo věcí je ještě více deprimujících, než když selžete s provedením změny, jež se zdá být tak snadná... Milióny lidí zápasí se změnami ve svém osobním životě, které se ale nedaří realizovat nijak snadno. A přitom v některých případech jejich problematické chování dokonce i ohrožuje život.

Například můj otec po 60 let zápasil s tím, aby dokázal dostat pod kontrolu své stravování. Kvůli svému nezvládanému diabetu 2.typu se dostával do nebezpečných situací, což ostatně čeká na mnoho takto nemocných. Jeho cesta k hrobu byla dlážděna chorobou srdce, bércovými vředy, problémy se zrakem, oslabením imunitního systému, depresemi a sérií amputací.

Otec ale vždy připouštěl, že to vše si způsobil sám kvůli desetiletím nezdravého stravování. Dobře věděl, že tomuto stavu bylo možné předejít a že prostřednictvím přírodních léků a výživových doplňků už byl celkem blízko k vyléčení. Skončilo to tak, že nikdy nebyl schopen vydržet u takové změny.

Často říkával: „Nedokážu to. Prostě to nedokážu! Jak to, že člověk nedokáže řídit to, co má vejít do jeho úst?“ Zdá se to tak prosté. Ovládáte svou ruku. Ovládáte svá ústa. Prostě si nedávejte nic špatného do úst. A problém je vyřešen.

Bez ohledu na to, co hodláte na svém chování změnit a pokud jste deprimovaní z toho, proč i prostá logika u vás selhává, tento článek vám poskytne vysvětlení a ukáže směr k trvalým řešením.

Úrovně změny

Jednou jsem musel doma opravit netěsnící potrubí. Výměna těsnění zabrala méně než minutu. Avšak dostat se k těsnění mi trvalo několik hodin. Šlo totiž o průchozí potrubí, které vedlo i do koupelny v patře a jediný přístup k poškozenému místu byl ve stropu. To představovalo potřebu odmontovat obložení, odstranit izolaci a pak ji zase znovu obnovit, přimontovat obklad, obnovit povrch, aby splýval s původní texturou na stropu (docela náročné) a nakonec i přemalovat. A to vše kvůli těsnění, které bylo vyměněno rychleji než za minutu!

Skutečnost, že problém s potrubím souvisel s ostatními víceprácemi, udělala z jednoduchého úkonu celkem komplikovanou záležitost.

Víra je vaší psychickou infrastrukturou

Infrastruktura, která tvoří vaši identitu, za niž se stavíte a kterou jste si zvolili pro svůj život, bývá vytvořena z víry. Jde tu o to, co pokládáte za důležité, co je správné nebo chybné, kdo skutečně jste – víra doslova tvoří realitu, ve které žijete.

Mnoho prostých návyků bývá svázáno s osobním přesvědčením (příklady jsou uvedeny dále). Jinak řečeno, abyste změnili svůj návyk, musíte se v prvé řadě zabývat svou vírou, která jej udržuje na jeho místě. Je to podobné, jako jsem já musel rozebírat strop, abych se dostal k jednoduchému spojení trubek. Abyste ovlivnili nějaké návyky, potřebujete proniknout až do svého systému víry. Dá se také říci, že některé návyky jsou zakořeněny ve vaší psychické infrastruktuře.

A teď to začíná být obtížné...

V protikladu proti fyzické infrastruktuře v domě má psychická infastruktura svou komplikovanou část v tom, že většina lidí neumí tuto svou stránku rozeznávat. Pouze lidé, kteří už mají zkušenost se změnami
svého přesvědčení, bývají schopni si ji uvědomovat.


Tato skutečnost je udivující už sama o sobě. Víra je tou nejmocnější psychickou silou, na jakou může lidský jedinec narazit. Lidé totiž žijí i umírají kvůli své víře. A my přitom často odmítáme vliv víry na naše životy, především u jednoho z jejích nejdůležitějších druhů – u poraženectví.

Představte si znovu mou situaci s opravou těsnění, pokud bych odmítal přijmout zdroj problému. Voda prosakuje skrz strop a já pociťuji nezbytnost to spravit. Avšak odmítám přijmout, že kritické místo se skrývá pod obložením a odmítám se podívat pod něj. Velmi brzy vznikne v domě vážná škoda a já pak budu rozhazovat rukama do vzduchu a divit se, jak se to jen mohlo stát.


A tento fenomén se uplatňuje každodenně mezi milióny lidí, kteří potřebují udělat nějakou menší změnu ve svém jednání, ale neumí rozlišit zdroj svého problému – svou limitující víru.

Tady je příklad

Celé roky se Martha a její manžel spolu utkávali jako kočka se psem. Když už jim hrozil rozvod, přišla za mnou Martha s prosbou o pomoc.

Vůbec nerozumím tomu, proč nedokážu ovládat svůj jazyk,“ řekla mi podrážděně. „Neumím se zastavit a vyvolávám rozbroje a křičím. Rick se mně třeba zeptá na něco, co zrovna dělám, a já to pokládám za útok proti mně. A tak na něj zaútočím také!“

Brzy jsme ale spolu objevili psychickou infrastrukturu, která bránila Martě v sebekontrole jednání. Martha na sebe prozradila toto:

Můj otec byl ten nejkritičtější člověk, jakého jsem kdy potkala, avšak jen zřídka kritizoval mého staršího bratra Thomase. Pro otce byly bratrovy domácí úkoly vždy dobře provedené. Také jeho koníčky byly zajímavé a jeho připomínky a otázky byly bystré.

Zato jsem byla zřejmě hloupá a nudná, neboť otec často kritizoval. Měla jsem pocit, že nic nedokážu udělat správně. Když jsem začala dospívat, vzepřela jsem se a tehdy se něco stalo. Otěhotněla jsem. V očích otce jsem kvůli tomu prohrála, takže proč by mi měl nějak pomáhat?Když tedy Martha očekávala své první dítě, rozhodla se, že nastal čas se vzchopit a vzít život vážně do svých rukou. Chtěla být dospělou, odpovědnou matkou a dělat věci jen správně. Avšak nadále v sobě nosila skrývanou úzkost, že je definitivní ztroskotanec, který umí všechno jen pokazit.

A když se jí pak Rick zeptal na něco prostého, jako třeba „Co chystáš k večeři?“ nebo „Jak to dnes šlo na setkání rodičů a učitelů?“, reagovala Martha vždy tak, jako kdyby Rick pochyboval o jejích schopnostech. Ve svém nitru se totiž Martha strachovala, že je ztracený případ a že se musí bránit.

Její výpady měly svůj přímý původ ve strachu a bolesti, které pociťovala ve své roli poražence. A dokud tento její postoj přetrvával, cítila potřebu se bránit. Tento postoj byl určujícím i pro to, jak vnímala Ricka s jeho otázkami. A jelikož jej viděla stále jako neospravedlnitelně kritického, přirozeně se pak bránila.

Poté, co se Mrtě podařilo vyléčit se z emoční bolesti spojené s jejím omezujícím postojem a co změnila svůj náhled, dramaticky se změnilo její vnímání Ricka. Poznala, že ji miluje a považuje ji za schopnou a vynalézavou partnerku. Skončilo to tím, že Martha už pak nepociťovala nutkání se bránit, protože se v prvé řadě změnilo její vnímání toho, co se kolem ní odehrává.

Neomezená příležitost změnit infrastrukturu

Omezující postoje a následné jednání, které z nich pochází mívá všechny možné podoby i rozměry. Zkuste si představit, nakolik těžkým by mohlo být změnit jednání, jež pochází z následujících postojů:

Já nejsem stejný jako všichni (takže se mezi nimi nemohu cítti dobře). Tento postoj stojí za vznikem sociální úzkosti a strachu z úspěchu, z neochoty přitahovat na sebe pozornost.

Nedokážu nic dělat správně (takže proč to skoušet?). Tento přístup rozmnožuje strach ze selhání a znamená rezignovat na průměrnost.

Jsem špatný (takže proč se mám pokoušet dělat něco dobrého). To vyvolává záměrné narušování jakýchkoliv plánů na jednání, které by mohlo přinést větší seberespekt.

Jsem nula (takže o co jde?). Jakýkoliv pokus o sebezlepšení bývá předem odsouzen k nezdaru. Motivace, odvaha a důsledně tvrdá práce nebo obětování mohou přijít jen stěží, když nejste přesvědčeni, že na to máte.

To jsem celý já (takže je nemožné být jiný). Ty nejhorší návyky bývají často drženy tímto druhem přesvědčení. Kouření, přejídání, alkoholismus, agresivita a jiné návykové chování bývají často zabetonovány, protože se identifikujeme sami se sebou nebo s členy rodiny, kteří mají takovéto sklony.

Je nekonečný počet kombinací takovýchto postojů a chování. Na druhé straně to ale také znamená, že existuje nekonečně možností, jak se z toho vyléčit. I vy dokážete měnit své postoje! Takový proces pouze obnáší dostat se za obložení, překonat izolační materiál a pak už jen zkontrolovat potrubí až do míst, kde je netěsnost. A v tom spočívá 99% celého zápasu.

V takovém procesu zpravidla potřebuje většina lidí vedení. Pokud na to nebudete brát ohled, pak až začnete s jakýmkoliv významným procesem změny, aniž byste se ohlíželi na své limitující postoje, připravte se na konečné pocity marnosti.


 


(Přeloženo z http://www.naturalnews.com/037455_behaviors_habits_psychology.html)

—————

Zpět