Zneužívání dětské medicíny - co se s tím dá dělat

13.04.2013 14:07

Dana Ullman

Prvotním účelem tohoto příspěvku je vyvolat u lékařů a rodičů malých dětí zvýšený zájem o co nejbezpečnější způsoby medicínské péče, aby bylo možné se vyhnout těm postupům, které mohou malým pacientům škodit. Nestranný pozorovatel by očekával, že lékaři i rodiče mívají sklony upřednostňovat u malých pacientů především jejich bezpečí. Bohužel ale dopad propagandy, kterou prosazují velké farmaceutické firmy, úplně pokřivil názory lékařů i rodičů tak, že ti bývají přesvědčeni, že pokud se nemocným dětem nenaordinují už od počátku ty nejsilnější léky, vystavují je tomu největšímu nebezpečí. Autorka tohoto článku osobně nesouhlasí s takovýmto postojem a upřímně doufá, že veřejnost začne už konečně přikládat rozumnějším přístupům ke zdraví co nejvyšší důležitost.

Důkazy, které tu budou prezentovány, naznačuji téměř „epidemické zneužívání dětské medicíny,“ ukazují jeho nakažlivost a dokládají, jak navzdory této skutečnosti je tato problematika ignorována většinou lékařů i rodičů. Četnost tohoto jevu by se ale mohla stát i nezbytným příznakem, který nás přivede ke zvýšené pozornosti o tyto otázky a možná i k některým konkrétním řešením.

Ačkoliv mnoho lidí považuje zdravotní péči v Americe za „nejlepší na světě,“ Světová zdravotnická organizace zařazuje USA až na 37. místo z pohledu „výkonnosti všeobecného systému zdravotnictví“ a na 72. místo v žebříčku „úrovně všeobecného zdraví“ (z celkem 191 členských zemí). Americká léčebná péče asi bude nejnákladnější, ale nemáme žádné důkazy o tom, že takto vysoké náklady vedou rovněž k lepšímu zdravotnímu stavu!

Když se poohlédneme po zemích, kde bývají zaznamenávány nejlepší ukazatele zdravotního stavu obyvatel, setkáme se v nich s významným zastoupením praktických lékařů a dalších odborníků na zdravotní péči, využívajících bylinné preparáty, homeopatické léky, akupunkturu nebo léčebnou stravu. Vypadá to, že američtí lékaři a jejich pacienti by mohli mít prospěch ze zásadní změny v přístupech zdravotní péče, které jsou nejen mnohem bezpečnější než dnešní moderní metody léčby, ale také vedou ke zlepšení celkového stavu zdravotnictví.

Nově publikovaný přehled obsahů z šesti nejvýznamnějších medicínských časopisů odhalil skutečně šokující zjištění: o závažných vedlejších účincích léků nebo o stížnostech rodičů na nežádoucí působení léčby nebyla poskytnuta žádná informace u 21,7% resp. u 47,7% článků[1]. Když vezmeme v potaz, že v rámci tohoto přehledu byly analyzovány pouze některé odborné časopisy, můžeme se oprávněně obávat o bezpečnost mnoha dnes používaných léků. Také bychom se měli oprávněně rozhořčovat, pokud lékaři předepisují dva a více léky současně a tyto byly pouze formálně testovány nebo když jsou předepisovány v případech, pro něž neproběhlo vůbec žádné testování (tzv. „off-label“).

V zásadě vzato, i když se lékaři domnívají, že provádí „vědeckou medicínu“ většina léků dnes nebývá testována na novorozencích nebo dětech a u většiny pacientů (dětí i dospělých) bývá předepisován víc než jediný lék (a léky bývají jen málokdy testovány na účinnost a bezpečnost při kombinacích s dalšími léky). Takovéto velmi časté přístupy vedou nezávislého pozorovatele k přesvědčení, že moderní medicína není adekvátně vědecká a takovéto praktiky mohou být i částečným vysvětlením toho, proč bývá zdraví Američanů tak špatné.

Opravdu reálný problém...

Všichni zpravidla známe rodiče, kteří se setkali s úspěchem konvenční medicínské péče, ale bohužel se také všichni setkáváme i s rodiči, jejichž dítěti léčba ublížila. A přitom snad nejznámější slova zakladatele klasické medicíny Hippokrata jsou tato: „V prvé řadě neublížit.“ Tento výrok byl směřován na lékaře, ale týká se rovněž i rodičů. Smutné je pak to, že našim dětem bývá ubližováno za naší přítomnosti, když se stáváme svědky takřka bezcitného nadužívání silných léků pro naše děti.

Konečným důsledkem pak bývá, že až příliš mnoho lékařů a rodičů dává dětem léky, u kterých nebyla prokázána buď bezpečnost nebo účinnost. Je důležité, aby rodiče věděli a připomínali lékaři, že bývá široce uznáváno rozdílné působení léků na novorozence, děti nebo na dospělé. A přitom bývá u lékařů až příliš časté, že předepisují ty nejúčinnější léky dětem nebo u nich kombinují podávání více léků současně. A to vše se děje i navzdory skutečnosti, že léky bývají jen velmi zřídka vědecky testovány pro kombinace s jinými léky.

Americká vládní agentura pro schvalování potravin a léků (FDA) v poslední době nařídila u mnoha známých léků proti kašli a nachlazení - označovaných jako vhodné pro novorozence i děti - jejich stažení z trhu[2], avšak stále přetrvávají problémy s lékaři nadměrně předepisujícími dětem nebezpečné nebo neověřené léky. Velmi závažným problémem navíc zůstává i nadužívání volně prodejných léků. Obyčejný člověk by pak rád věděl, zda rostoucí počet psychických poruch, imunitních disfunkcí, případů autismu a mnoha dalších chronických nemocí, není třeba jedním z následků používání léků, jež dosud nebyly ověřeny jako bezpečné nebo účinné pro léčbu našich novorozenců nebo dětí.

Většina dnešních spotřebitelů si neuvědomuje, že mnoho běžně předepisovaných léků pro děti nebývá pro tento způsob použití testováno[3]. Průzkum z roku 2002, zveřejněný v časopise British Medical Journal, došel k závěru, že prakticky polovině nemocných dětí byl předepisován lék bez příslušné licence nebo „off-label“[4]. Obdobná studie, prováděná v roce 2007 u více než 350 000 dětí, zjistila, že dětem v nemocnicích bývají předepisovány léky, které FDA neschválila pro děti. Dělo se tak se šokující četností 78,7% případů[5]. Pokud vás toto ještě dostatečně nešokovalo, pak ještě závažnější je zpráva o tom, že obdobný průzkum v Anglii zjistil, že až u 90% kojenců byly předepsány léky, jež nebyly testovány na bezpečnost nebo účinnost pro malé děti[6].

Pokud by léky, užívané v případech „off-label“ nebyly odhalovány jako nebezpečné, nebyl by tu asi žádný problém. Bohužel je ale takovéto užívání léků významným způsobem spojováno s nežádoucími reakcemi na léky. Faktem je, že bylo zaznamenáno téměř 350% navýšení nežádoucích reakcí na léky, jež byly dětem předepisovány jako „off-label“, ve srovnání s dětmi, jimž byly předepisovány léky testované[7]. Nasazování léků u kojenců a dětí, jež nebyly ověřeny jako bezpečné, bývá příčinou jevu, který můžeme označit jako „zneužívání dětské medicíny.“

Navzdory skutečnosti, že stále ještě existují významné mezery ve výzkumu i v našich vědomostech o bezpečnosti a účinnosti léků u dětí, se v posledních letech počty předpisů takovýchto léků významně zvyšují. V USA se počty receptů pro děti s astmatem v období 2002-2005 zvýšily o 46,5%. Ve stejném období došlo u léků pro děti se syndromem ztráty pozornosti (ADD/ADHD) k navýšení o 40,5% a dokonce i léky na snížení cholesterolu začaly být předepisovány o 15% častěji.

V roce 2007 zveřejnil the Journal of the American Medical Association (JAMA) zprávu o významném nárůstu chronických nemocí u dětí[9]. V porovnání s rokem 1960 došlo k navýšení o 280% v případech zdravotních potíží, které nastávají ve sledovaném období v délce 3 měsíců. V tomto článku byla rovněž zmíněna stinná stránka četnějších vakcinací, která bývá zpravidla ignorována jak lékaři, tak i médii: omezené vystavování virovým infekcím v raném dětství zřejmě způsobuje úbytek běžné stimulace imunitního systému a mívá pak za následek zvýšenou náchylnost k alergiím v pozdějším věku.

Co se s tím dá dělat a co se skutečně dělá...

Na prvém místě musí praktičtí lékaři přestat s předepisováním mnoha léků a musí u kojenců a dětí významně snížit počet receptů „off-label“. Netvrdím ale, že by měli úplně zamezit takovému předepisování, ale že by měli významně snížit počty těchto rizikovějších způsobů léčby.

Jelikož lékaři občas bývají pod nátlakem ze strany rodičů, kteří chtějí pro své dítě ty nejúčinnější léky, je potřeba aby lékaři varovali rodiče a vysvětlovali jim, že mnoho léků dosud nebylo adekvátně testováno u dětí na bezpečnost nebo účinnost. Je potřeba, aby lékaři ještě lépe vzdělávali rodiče, aby se tito mohli kvalitněji rozhodovat o rizicích, která jsou ochotni přijímat v případě konvenčních léků nebo zda volit raději bezpečnější alternativy.

Také lékaři se potřebují seznamovat s bezpečnějšími metodami léčby. I když některé alternativní metody možná ještě nebyly adekvátně testovány s ohledem na jejich účinnost (obvykle také proto, že by farmaceutické společnosti nevydělaly dostatek peněz prodejem takových léčiv), přírodní terapie obvykle mívají mnohem lepší bezpečnostní profil a existuje už velmi mnoho zkušeností z historie, jež dosvědčují léčivé schopnosti přírodních léčiv u mnoha nemocí, se kterými se pediatři setkávají. S respektem k Hippokratově výroku „v prvé řadě neublížit“ by lékaři měli používat a napřed vyčerpat všechny bezpečné léčebné postupy, než se rozhodnou pro rizikovější metody.

A protože FDA stáhla z amerického trhu mnoho léků proti nachlazení nebo kašli, o to více by se měli rodiče a lékaři zajímat o bezpečnější homeopatické nebo rostlinné alternativy. Jednou z nejlepších příruček pro používání homeopatické medicíny, jejímž spoluautorem je Stephen Cummings, MD, je Everybody's Guide to Homeopathic Medicines. Vedle toho, že je v ní vysvětlováno, jak vybírat správný homeopatický lék pro konkrétního nemocného člověka, je tato kniha široce ceněna pro svá detailní vodítka, jež určují, kdy je bezpečné použít alternativní léčbu nebo kdy se doporučuje medicínský dohled.

Dalším užitečným, i když mnohem odbornějším zdrojem, je publikace nedávno vydaná nakladatelstvím Oxford University Press (OUP), jež patří mezi nejrespektovanější vydavatele učebnic medicíny a časopisů. OUP začalo vydávat sérii učebnic tzv. „integrativní medicíny“ která patří mezi nové oblasti využívající to nejlepší z různých přírodních způsobů léčby a to nejlepší z konvenční medicíny. OUP právě nedávno publikovalo učebnici Integrative Pediatrics (jejími autory jsou pediatři Timothy Culbert, MD, a Karen Olness, MD).

V současnosti prakticky každá významnější lékařská univerzita v USA nabízí studentům kurz „integrativní medicíny“ (nebo také alternativní a komplementární medicíny)[10]. Přestože tyto kurzy bývají obecně pouhým úvodem a přehledem pro různé alternativní terapie, slouží jako podněty pro studenty medicíny, aby se mohli později rozhodovat, který druh léčby bude součástí medicínské terapie, již budou nakonec praktikovat. Jedním ze způsobů, jak předurčovat budoucnost medicíny, je ptát se studentů na to, co je zajímá.

V roce 2008 publikovala Americká akademie pediatrů (the American Academy of Pediatrics - AAP) přehled uvádějící rozšířenost alternativních a komplementárních způsobů terapie dětí a vyzvala lékaře, aby probírali dostupné možnosti s rodiči[11]. Provedený průzkum zjistil, že 54% pediatrů v USA souhlasí s tím, že by dětští lékaři měli vždy zvažovat využívání všech potenciálních způsobů terapie a nezaměřovat se pouze na klasickou medicínu.

Lékaři však potřebují pochopit, že alternativní terapie nejsou prostě jen odlišným způsobem léčby, ale znamenají rovněž i odlišný přístup v chápání a léčbě člověka podle celostních principů. Akupunktura, ajurvéda nebo homeopatická medicína poskytují dávno vyzkoušené a historicky prokázané přínosy, které si zaslouží další zkoumání ze strany lékařů i rodičů, pokud tito mají vůli používat bezpečnější způsoby léčby ještě předtím, než se rozhodnou pro mnohem rizikovější přístupy. A existují sice nevelké, ale zato významné (a stále se rozrůstající) poznatky, potvrzující efektivnost těchto systémů medicíny. A to i navzdory skeptikům, kteří mívají silné tendence takovéto důkazy ignorovat.

Je potřeba, aby se rodiče ZAČALI PTÁT lékařů, zda jimi předepisované léky určené dětem byly alespoň formálně shledány bezpečnými pro tyto účely. A pokud je doporučováno užívání více než jen jediného léku, rodiče by měli požadovat důkazy, že taková kombinace léků je rovněž bezpečná a účinná. Určitě bude velmi prospěšné, pokud se rodiče dozví, zda je příslušný druh léčby opravdu nezbytný, neboť velmi mnoho běžných potíží zpravidla nevyžaduje medicínský zásah. To je jen dalším důvodem, proč by měly být zvažovány i bezpečnější metody domácí léčby.

Z řečeného vyplývá, že už existuje stále rostoucí zájem o alternativní a komplementární způsoby léčby dětí. Jeden z dalších průzkumů, publikovaný v Kanadě v roce 2007 v časopise the Pediatrics došel k závěru, že už více než polovina dětí, které navštívily univerzitní nemocnice, byla léčena s pomocí alternativní nebo komplementární medicíny[12]. A v případě homeopatické medicíny se prokázala její rostoucí popularita, neboť byla využívána u 37% rodin s nemocnými dětmi.

V Evropě je situace přece jen poněkud rozdílná: v roce 2002 zveřejnil časopis the British Medical Journal fakta o tom, že až 75% Němců využívá komplementární nebo přírodní medicínu[13]. Rovněž bylo uvedeno, že cca 5 700 lékařů absolvovalo specializovanou výuku v oborech přírodní medicíny a tento počet se v roce 2000 téměř zdvojnásobil až na 10 800 lékařů. Homeopatická medicína je pak v Německu praktikována u 4 500 lékařů klasické medicíny, což je téměř dvojnásobek počtu, zjištěného v roce 1994. V rámci průzkumu, prováděného pod dohledem německé vlády, se zjistil pokles nemocnosti cca o 33% u těch případů, kde lidé využívali přírodní způsoby léčby - především šlo o homeopatii nebo akupunkturu.

I když v USA ještě není homeopatie tak široce známou, dostalo se jí mezinárodního uznání, ocenění a obhajoby - dokonce i od nejvíce uznávaných osobností za poslední dvě století. Mezi takovéto osobnosti patřilo i 11 amerických presidentů nebo světoví vůdcové počínaje Gándhím a konče Tony Blairem, dále také 6 papežů, mnoho evropských aristokratů, literárních velikánů, sportovních hvězd, představitelů korporací a stejně tak i mnoho prvotřídních lékařů nebo vědců[14].

A co se týká homeopatie, ze strany skeptiků bývá běžné, že účelově dezinformují veřejnost o tom, že neexistuje žádný výzkum, který by prokazoval účinnost homeopatie. Takovýto druh dezinformací bývá typický u falešných propagátorů farmaceutického průmyslu a u omezených skeptiků, kteří mívají v úmyslu především matení veřejnosti.

Skutečnost je dnes taková, že tím nejzávažnějším současným problémem veřejného zdraví v rozvojovém světě bývají průjmová onemocnění. Tento druh nemocí si každoročně vyžádá za oběť mnoho miliónů dětí, umírajících v důsledku dehydratace. A přitom už nejméně tři dvojitě zaslepené a s placebem porovnávané studie prokázaly, že právě homeopatická léčba je v takových případech velmi účinná[15]. V USA zase rodiče vyhledávají lékařskou pomoc pro své děti nejčastěji v případech ušních infekcí. S ohledem na tuto skutečnost už vydala Americká akademie pediatrů pokyny, aby lékaři proti těmto potížím omezovali předepisování antibiotik, neboť jejich účinnost je pochybná a jsou pak zdrojem dalších potenciálních problémů. Existují již přesvědčivé důkazy o tom, že homeopatická medicína je účinná i pro takovéto běžné případy lehčích onemocnění[16].

Také v případě poruch pozornosti (ADD nebo ADHD) bylo prováděno mnoho výzkumů, potvrzujících účinnost homeopatické léčby u dětí[17].

V zásadě vzato je potřebné, aby se jak lékaři, tak i rodiče dále vzdělávali o bezpečnějších metodách léčby, aby zdraví jejich požehnaných potomků bylo ochráněno jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska.


 


POUŽITÉ ODKAZY:

[1] Pitrou I, Boutron I, Ahmad N, Ravaud P. Reporting of Safety Results in Published Reports of Randomized Controlled Trials. Arch Intern Med. 2009;169(19):1756-1761.
http://archinte.ama-assn.org/cgi/content/full/169/19/1756

[2] Aguilera L. Pediatric OTC Cough and Cold Product Safety. US Pharmacist 2009;34(7):39-41. http://www.uspharmacist.com/content/c/14137/

[3]Australian Parliament's Committee on Children and Young People;Inquiry into the Use of Prescription Drugs and Over-the-counter Medications in Children and Young People.Report 11/52. May 2002.

[4] Jong GW, Eland IA, Sturkenboom MCJM, van den Anker JN, and Stricker BHC. Unlicensed and off label prescription of drugs to children: population based cohort study.
BMJ. 2002 June 1; 324(7349): 1313-1314.

[5] Shah SS, Hall M, Goodman DM, et al. Off-label Drug Use in Hospitalized Children. Arch Pediatr Adolesc Med.;2007;161(3):282-290.

[6] Conroy S, McIntyre J, Choonara I. Unlicensed and off label drug use in neonates. Archives of Disease in Childhood - Fetal and Neonatal Edition 1999;80:F142-F145. doi:10.1136/fn.80.2.F142

[7] Horen B, Montastruc JL, and Lapeyre-mestre M. Adverse drug reactions and off-label drug use in paediatric outpatients.
Br J Clin Pharmacol. 54(6); Dec 2002, 665-670. doi: 10.1046/j.1365-2125.2002.t01-3-01689.x.

[8] Cox ER, Halloran DR, Homan SM, Welliver S, and Mager DE.
Trends in the Prevalence of Chronic Medication Use in Children: 2002-2005. Pediatrics. 122,5 November 2008, e1053-e1061. doi:10.1542/peds.2008-0214

[9] Perrin JM, Bloom SR, Gortmaker SL. The Increase of Childhood Chronic Conditions in the United States. JAMA. 2007;297:2755-2759.

[10] Consortium of Academic Health Centers for Integrative Medicine.
http://www.imconsortium.org/members/home.html
[11] Kemper KJ, Vohra S, Walls R. The Use of Complementary and Alternative Medicine in Pediatrics. Pediatrics 2008;122;1374-1386. DOI: 10.1542/peds.2008-2173. http://pediatrics.aappublications.org/cgi/reprint/122/6/1374.pdf

[12] Jean D, Cyr C. Use of complementary and alternative medicine in a general pediatric clinic. Pediatrics. July 2007; 120 (1):e138-e141.

[13] Tuffs, Annette, Three out of Four Germans Have Used Complementary or Natural Remedies, BMJ, November 2 2002;325:990.

[14] Ullman, Dana. The Homeopathic Revolution: Why Famous People and Cultural Heroes Choose Homeopathy. Berkeley: North Atlantic Books, 2007.

[15] Jacobs J, Jonas WB, Jimenez-Perez M, Crothers D. Homeopathy for childhood diarrhoea: combined
results and meta-analysis from three randomized, controlled clinical trials. Pediatric Infectious Disease Journal 2003; 22: 229-234.

[16] Jacobs J, Springer DA, Crothers D. Homeopathic treatment of acute otitis media in children: a preliminary randomized placebo-controlled trial. Pediatric Infectious Disease Journal 2001; 20: 177-183.

[17] Frei, H, Everts R, von Ammon K, Kaufmann F, Walther D, Hsu-Schmitz SF, Collenberg M, Fuhrer K, Hassink R, Steinlin M, Thurneysen A. Homeopathic treatment of children with attention deficit hyperactivity
disorder: a randomised, double blind, placebo controlled crossover trial. Eur J Pediatr., July 27,2005164:758-767.


 


(Přeloženo z http://www.naturalnews.com/033434_medical_child_abuse.html)

 

—————

Zpět