Podivné potěšení, když zrazujete sami sebe

13.04.2013 14:21

Mike Bundrant

Osobní selhání - skrytá zranitelnost, kterou lze nalézt za kterýmkoliv plánem na sebezdokonalení. Úspěch, ušlechtilé cíle, diety, vztahy, osobní výcvik a jiné se rozpadají tváří v tvář osobnímu selhání. Velmi přiléhavé je přirovnání, že vaše selhání vám v prvé řadě šetří námahu k postavení nové budovy.

„Je to jako příšera někde v mém nitru, která se nezajímá o mé plány. Jediné, co ji zajímá, je každý můj plán zbořit,“ tak mi to popsal nedávno jeden student našeho kurzu neuro-lingvistického programování (NLP)[1]. „A nezáleží na tom, jak intenzivně chci přejít na novou dietu – už po krátké době zjistím, že se nesnažím. Dokonce to vypadá, jako bych měl podivné potěšení z toho, jak něco kazím.“

Existuje nejméně tolik teorií o tom, proč zrazujeme sami sebe, jako je cest k uskutečňování našich cílů. Tentokrát se ale chci věnovat onomu „podivnému potěšení,“ které se občas dostavuje, když ničíme naše co nejlépe sestavené plány.

Často si připomínám dobu, kdy jsem coby mladý právník zkoušel pomoci jedné paní z jiné kanceláře, aby skoncovala s kouřením. O několik dnů později jsem si jí všiml, jak stojí na nádvoří a zase kouří. Jak jsem procházel kolem ní, povýšeně se na mě usmívala a pohled v jejích očích jako by mi říkal: „vykašli se na mě.“ Samozřejmě je to jen má interpretace, ale nikdy už nezapomenu na to podivné potěšení, které jí to možná dělalo – skoro jako by se vystavovala na odiv.

Proč si někdy dopřáváme lehce perverzní potěšení z toho, jak si sami ubližujeme? Nelze pochybovat o tom, že takové tendence mezi námi existují. A skutečnost je taková, že celý potravinářský průmysl díky tomu prosperuje. Příjemné sebe-poškozování je dnes fenoménem, který vynáší bilióny dolarů. Je to jako bychom v sobě měli zabudován mechanismus, který se těší z bolesti, melodramat nebo selhání. Zde máte pár příkladů z různých oblastí života:

Pocit momentálního vzrušení z vítězství v hádce, přestože jste zranili někoho milovaného a ohrozili své vztahy.

Odmítnutí spolupráce s vaším partnerem nebo jeho rozumných očekávání a podlehnutí vlastní pýše, která vám říká, že „nikdo vám přece nemůže rozkazovat.“

Vychutnání si balíčku sladkostí po dni, který jste obětovali tvrdé dietě.

Pocit svobody, že po vás už nikdo nebude chtít něco udělat poté, co jste prokázali svou neschopnost.

Utajované kouření

Nebudu zacházet až do mnohem očividnějších nebo sado-masochistických zkušeností, které jsou na konci celého spektra. Stačí, když naznačím, že něco takového existuje i v mých záznamech. Něco v našem nitru (přinejmenším u mnohých z nás), má sklony k destrukci. Většina lidí se naštěstí spokojí i s jejími jemnějšími formami.

A co teď?

Já sám jsem nalezl řešení ve známém citátu, jehož autorem je Alexander Pope:

Chybovat je lidské, odpouštět je božské.


A to je způsob, jak obstát. Když selžete, bez meškání si odpusťte. Neživte v sobě pocity selhání tím, že se budete bičovat. A pokud sníte sladkou tyčinku poté, co jste si slíbili, že se něčeho takového už ani nedotknete, odpusťte si to hned vzápětí a už se k tomu nevracejte.


 

Schopnosti odpouštět se lze naučit. Vyžaduje to pouze nácvik. Podstatné přitom je, abyste se stavěli do pozice, kde máte volbu. Nelze si odpouštět tehdy, pokud se oddáváte perverznímu potěšení z vlastní kritičnosti.

Nesnažím se ale naznačovat, že něco takového je snadné. Pokud si ale dokážete ihned odpouštět své chyby, uvolňuje se tím ve vás velká energie, kterou lze nasměrovat k získání ztracené opory a k novému soustředění na váš cíl.

Pro většinu lidí bývá obtížné si připustit, co se skutečně děje. (Těší mě, když si škodím nebo sabotuji něco pro mě významného? To je absurdní! Nikdo přece nemůže najít skutečné potěšení v tom, že něco ničí.)

Lidé však chybují. Podívejte se do historie. Už mnoho civilizací zničilo sama sebe. Nespočetné množství lidí zničilo své životy kvůli špatným návykům, ze kterých ovšem měli potěšení, přestože je třeba přivedly i předčasně do hrobu. V dnešní době někteří vědci namítají, že lidstvo je na slepé cestě k sebezničení, protože se nám nechce zastavit věci, o kterých víme, že ohrožují naše životní prostředí nebo vzájemné vztahy. Máme totiž v sobě sebedestruktivní tendence.

Proto zastavte ten zvrácený koloběh svého života tím, že se naučíte si odpouštět, místo abyste se oddávali sebeklamu a bolesti z vašich lidských selhání. Pokud se budete trestat za to, že děláte chyby, budete tím podléhat absurdním představám. Abyste se ale dokázali vzdát sebeničení, potřebujete začít tím, že si připustíte, že se to dotýká i vás.


 

Použité odkazy:

[1] http://www.nlp.cz/seznamte-se-s-nlp/co-je-to-nlp


 

(Přeloženo z http://www.naturalnews.com/033653_self-sabotage_success.html)

—————

Zpět