Konvenční léčba rakoviny prostaty se podobá neetickým experimentům z 50. let

PF Louis

Zkuste si představit, že byste byli na dně, žili v chudinské čtvrti Bowery na New Yorském Manhattanu a zastaví se u vás vědecký pracovník z Kolumbijské univerzity. Nabídne vám čistou postel, stravu a lékařský dohled, pokud se stanete dobrovolným účastníkem výzkumné studie.

Co byste tím mohli ztratit? Přinejhorším nějakou malou část těla.

Jméno tohoto náboráře je Dr. Perry Hudson. Jeho tým obdržel v průběhu 50. a 60. let minulého století dotaci na výzkum od Národního institutu pro zdraví (NIH) a v jeho rámci pak prováděli biopsie prostaty u mužů bez příznaků potíží a následně aplikovali agresivní léčbu u případů, kde biopsie vykazovala známky rakoviny prostaty.

Účelem tohoto výzkumu bylo určit, zda včasné nasazení agresivní léčby může snížit úmrtnost na rakovinu prostaty.

„Dobrovolníci“ pro tento experiment byli hlavně muži v bezvýchodné situaci ze čtvrti Bowery – bylo jich celkem 1200 a byli hospitalizovaní v nemocnici Francise Delafielda. Procházeli základním vyšetřením, zahrnujícím rentgenování, invazivními testy včetně biopsie prostaty, při kterých tehdy bývalo odebíráno mnohem větší množství tkání, než dnes.

Pokud v odebraných vzorcích byly zjištěny rakovinné buňky, muži podstupovali radikální operace, kdy jim byla odebírána prostata a případně i varlata. Následně jim byl podáván syntetický hormon estrogen. Všechny tyto procedury jsou už dnes známé jako více karcinogenní než léčivé.

Testy Dr.Hudsona neprokázaly, že by brzké agresivní léčebné postupy měly jakýkoliv pozitivní účinek na četnost úmrtí při rakovině prostaty.

Tzv studie Bowery byla prováděna bez toho, aby zapojení dobrovolníci byli předem seznámeni z možnými následky zákroků: inkontinencí, impotencí, problémy s vyprazdňováním a nebezpečím zhoršení již existující rakoviny v důsledku invazivních procedur. Tito lidé neměli žádné znalosti medicíny a jen oufale potřebovali mít kde spát a najíst se.

Dnes už poukazují kritici této studie na fakt, že za současných běžných životních podmínek by žádný muž dobrovolně nepodstoupil takovéto testy, pokud by byl úplně informován o jejich nebezpečnosti. Taková studie neměla být prováděna už jen z jediného důvodu: byla neetická, protože při získávání „dobrovolníků“ z Bowery byla zneužívána jejich životní situace.

Ještě horší americký medicínský experiment u dobrovolníků ve vězení

Někteří z kritiků studie Bowery ji srovnávají s experimenty z 30.let v Tuskegee, kde se po dobu 40 let zkoumala léčba syfilis. Pokusnými objekty tehdy byli převážně černoši, kterým bylo tvrzeno, že se jedná o léčbu syfilis, kterou dostávají zdarma.

Podmínkou pro zapojení do studie byl souhlas, že po úmrtí darují tělo medicínskému výzkumu.

Realitou ale bylo, že lidé nemocní na syfilis nebyli vůbec léčeni. Lékaři jim pouze podávali růžové tabletky aspirinu a odebírali vzorky lumbální tekutiny a v podstatě jen vyčkávali, až budou mít jejich mrtvá těla k dispozici pro další výzkum syfilis. V mnoha případech muži v Tuskegee ve skutečnosti odmítali léčbu na syfilis.

Úmyslem bylo zapojit vězně do experimentu, poskytnout jim falešnou léčbu a získávat vzorky lumbálních tekutin pro výzkumné účely. Někteří z těchto mužů byli dokonce donuceni k podstoupení testů na syfilis.

Tvrdilo se, že v rámci této studie šlo o dokonalé „dobrovolníky“. Proti lidem, podílejícím se na studii v Tuskegee byla po čase vznesena obvinění a byli srovnáváni s nacistickými zločinci. Jejich reakce ale byly velmi podobné, jako u válečných zločinců: „Vykonávali jsme pouze příkazy.“

Vraťme se však zpět ke studii Bowery – byla tato nezbytná nebo alespoň trochu přínosná? Autopsie prováděné dnes u starých mužů, kteří zemřeli z jiných příčin než na rakovinu prostaty, ukazují, že mnozí měli rakovinu a vůbec o tom nevěděli.

Jinými slovy vyjádřeno: je mnoho mužů, kteří mají rakovinu prostaty a nezemřou na ni. Pokud je ale tato nemoc diagnostikována hodně brzy, velmi často se výrazně zvýší pravděpodobnost, že pacient zemře na samotné následky léčby.

Je to už hodně let, co se ví i o dalších problémech – dokonce i při neinvazivním vyšetření PSA (prostate specific antigen), které předchází biopsiím. Menší část lékařů už ale přijímá přístup pozorného vyčkávání (wait and see policy). Většina z nich ale naopak stále trvá na agresivních postupech, jež se tolik podobají oněm barbarským metodám z experimentů v Bowery.

Je to nedávno, co objevitel testování na PSA veřejně vyhlásil v deníku New York Times, že tato metoda není spolehlivá a neměla by být důvodem pro automatické provádění agresivních biopsií.

Stále častěji se dnes můžeme dovídat také o případech pacientů, kterým se podařilo vyléčit rakovinu prostaty s pomocí přírodních léků.


Použité zdroje:
https://www.upenn.edu/pennnews/news/skid-row-cancer-study-has-implications-treatment-today-penn-researcher-says
https://www.nytimes.com/2013/10/18/health/medical-experiments-conducted-on-bowery-alcoholics-in-1950s.html?_r=0
https://www.infoplease.com/spot/bhmtuskegee1.html
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2359466/
https://www.ghc.org/healthAndWellness/?item=/common/healthAndWellness/tests/screenings/prostate.html
https://science.naturalnews.com/


 

(Přeloženo z https://www.naturalnews.com/042749_prostate_cancer_treatment_Bowery_experiments_unethical_medical_practices.html)