Rukověť duchovního výcviku

ŠÁNTIDÉVA

Existuje dvanáctero uplatnění uvědomění, která vedou k tomu, abychom se vyhnuli "prázdnému mrhání' (nebo zbytečnému úsilí).

1. Měli bychom si být z úcty k Dokonalému stále vědomi toho, k jakým výsledkům vede naše zachovávání nebo porušování pravidel, která nám uložil.
2. Měli bychom být dbalí toho, abychom udržovali tělo v nehybném stavu (není-li zapotřebí činnosti).
3. Avšak nastane-li příležitost k činnosti, neměli bychom jednat ihned, nýbrž měli bychom nejprve zůstat nehybní vzhledem k tomu, že nám bude zapotřebí ještě silnějšího uvědomění (které bude nutno uplatnit během budoucího jednání). Udržujíce svá osobní přání pevně pod kontrolou, měli bychom pak zaměřit uvědomění na své jednání, aby bylo naprosto obezřetné.
4. Měli bychom dbát, abychom si udrželi tělo pod kontrolou, když nastane jakékoli vyrušování, jakým jsou slavnosti nebo nebezpečí.
5. Měli bychom si udržet uvědomění při kontemplaci čtyř pozic těla.
6. Měli bychom pamatovat na to, abychom čas od času obraceli pozornost na vhodnost své polohy, a tím se vystříhali pokřivených pozic.
7. Při hovoru bychom měli dbát toho, abychom nadměrně a nevhodně nepohybovali rukama, nohama a hlavou a neměnili výraz obličeje následkem nadměrného potěšení, namyšlenosti, vzrušení, zúčastněnosti atd.
8. Měli bychom dbát, abychom hovořili jen takovým hlasem, aby nám posluchač mohl rozumět, a nikoli příliš hlasitě; jinak se dopustíme chyby nevychovanosti.
9. Dostaneme-li se do nesnadné situace, v níž se setkáme s nevzdělanými lidmi, měli bychom dbát toho, aby naše vlastní myšlenky byly přijatelné a srozumitelné myslím druhých.
10. Měli bychom dbát, aby mysl, jež se podobá slonu v říji, byla stále připoutána ke kůlu vnitřního klidu.
11. Měli bychom pamatovat na to, abychom stále, od okamžiku k okamžiku, zkoumali stavy své mysli.
12. Ve velkém shromáždění lidí bychom měli vždy pamatovat na tato pravidla k zachování uvědomění, i kdyby to znamenalo vzdát se jiné činnosti.

Takovýmto použitím uvědomění se úspěšně vyhneme "prázdnému mrhání" (nebo zbytečnému úsilí). A toto uvědomění se zostří "oddaným zanícením". Oddané zanícení znamená obrátit se ke své úloze celým srdcem; je opakem rutinního postoje (s jakým se věnujeme svému zaměstnání).

(Vybráno z knihy Nyanaponika Théra - JÁDRO BUDDHISTICKÉ MEDITACE, DHARMAGAIA 1995)