Děti, které si hrají venku, bývají chytřejší, kreativnější a lépe se adaptují na reálný život

L.J. Devon

Hluboko uvnitř každého z nás je přirozený tep srdce vyjádřením nevinnosti a laskavosti. Odtamtud si naše vnitřní dítě přeje svobodu, uvědomění vlastní podstaty, aby mohlo budovat něco osobitého, zkoumat neznámé a být jedinečným. Souběžně s tím jsme ale dostávali instrukce k tomu, abychom se připojili, zařadili a učili se pravidlům.

A jak jsou naše dětská nevinnost a touha po svobodě potlačovány, stáváme se dospělí, kteří stále pátrají po významu - vždy se ale vracíme zpět do svého komfortu a ke svým omezením.

Zkušenosti získávané v dětství jsou určující pro naši psychiku v dospělosti. Pokud našim dětem dovolíme, aby si volně hrály venku v přírodním prostředí, může to být jedno z nejlepších rozhodnutí, které jako rodiče učiníme. Pokud si děti mohou volně vymýšlet hry a hrát se svými kamarády, dostane se jim ideálních podmínek k rozvíjení vůdčích dovedností, týmové práce, řešení problémů a předvídavosti. A právě tyto kvality jim budou později v dospělosti pomáhat s adaptací na potíže reálného života.

Také já si vzpomínám, jak jsem se cítil ve svých 12 letech, když jsem se prořezával lesní houštinou, stavěl z napadaných větví mosty přes potoky, budoval dřevěné domečky a pevnosti z třísek a kůry. A právě takové momenty dětské svobody si nejvíce pamatuji až do těchto dnů. Jsou to chvíle, kdy jsme zatloukali hřebíky do stromů a zavěšovali se na lana, kde jsem byl plný života, tvořil si svůj vlastní prostor a adaptoval se na své okolí.

A stačí k tomu i něco tak prostého, jako je pískoviště, jízda na kole s kamarády nebo vymýšlení her na trampolíně. Možnosti bývají nekonečné. Pamatuji si, že naše hry končívaly v létě až pozdě večer, jak jsme dřepěli v blátivých příkopech nebo v potocích, stříleli do branky nebo běhali s míčem.

Elektronika brzdí schopnosti dětí adaptovat se na reálné výzvy v životě.

Dnes jsou ale takovéto dětské zážitky nahrazovány virtuální realitou a dlouhými hodinami u obrazovek. A jak se vytrácí jejich vzájemný kontakt, děti už nemají takové komunikační dovednosti a nedokáží tolik snít. Typické americké dítě nyní pobývá průměrně až 7 hodin denně u obrazovky! Jak potom může být schopné se vyrovnávat s reálným světem, když polovina jeho bdělé doby je věnována umělému světu?

Nově příchozí generace tak začínají být ochuzovány o své nedílné tvůrčí schopnosti. A protože jsou dnem i nocí okrádány o svůj čas elektronikou, jejich interpersonální i vnitřní růst zakrňuje. Tím, že jsou izolovány od přírody, bláta, stromů, ptáků nebo včel, ztrácí děti své spojení s celým životem. Jedna ze studií, provedených na univerzitě v Michiganu, doložila, že už jen prostý pobyt venku v přírodě zlepšuje u dětí paměť i pozornost.

Děti, které mají příležitosti ke hraní venku, bývají zdravější a chytřejší, neboť jejich imunitní systém je vystavován skutečnému světu i s jeho bakteriemi a mají tak příležitost jej procvičovat v adaptacích.

Jiná studie provedená ve Švédsku zase uvádí, že pokud se děti zapojují do her venku, vytváří si jejich těla specifické proteiny a růstové faktory, stimulující jejich mozek.

Pokud dětem organizujeme jejich život a plánujeme jejich vzdělávání, brzdíme tím jejich pozdější schopnosti k řešení problémů

Čím více organizujeme a ovládáme aktivity našich dětí, tím více brzdíme jejich schopnosti samostatně vyhodnocovat dění kolem nich. Rodiče cítí tlak, nutící je starat se o úspěchy svých dětí - proto jim vnucují účast v organizovaných kroužcích, skupinách nebo mimoškolních aktivitách. Mnohem častěji ale děti potřebují volnou zábavu, u níž by rozvíjely svou představivost, kde si budou tvořit svá vlastní pravidla. Potřebují volně pobíhat po lese, po dvoře nebo v sousedství.

Je těžké pochopit, že průměrné americké dítě dnes tráví venku denně pouhých 30 minut, kdy si může neřízeně hrát. Něco takového by mi nikdy nemohlo stačit, když jsem byl také dítětem. Naše děti potřebují alespoň občas volný čas k tomu, aby se mohly válet v trávě, chytat brouky, klábosit s kamarády nebo se nechat unášet svou představivostí.

Zatímco dětem plánujeme jejich aktivity a nutíme je pobývat v uspořádaném prostředí, ony pak dospívají v členy stáda, kteří někoho jen následují a neumí se projevit. Naším hlavním cílem by nemělo být sestavování jejich studijních akademických plánů, když jim je teprve 12 let. Děti potřebují svobodu, aby mohly samostatně myslet a usilovat o svou vlastní cestu, stejně jako to dělají dospělí. Pokud jim budeme neustále linkovat jejich život, budou pak v dospělosti stále na někom závislí. Pokud se budou jen přizpůsobovat podmínkám, které jim jsou nastaveny, budou se pak obávat vydat se na svou vlastní cestu.


Použité zdroje:
https://www.blacklistednews.com/10_Ways_Playing_Outside_Will_Make_Your_Kid_Smarter/50507/0/38/38/Y/M.html
https://science.naturalnews.com/electronics.html


 

(Přeloženo z https://www.naturalnews.com/053799_children_electronics_outside_play.html)