Správný náhled na lásku a čas, na život a smrt

Sri Karunamayi

Byl jednou král, který měl dvě manželky. Potom, co si jednou vyslechl inspirující duchovní řeč, rozhodl se vzdát všeho - celého svého království - a dát se na cestu za Bohem. Přišel ke svým manželkám a řekl: "chystám se odejít do lesa a proto chci rozdělit království na dva díly. Dohodněte se prosím mezi sebou, kterou polovinu byste chtěly."

Jeho mladší manželka bez váhání odvětila: "já půjdu do lesa s tebou, takže můžeš celé království předat druhé manželce." A tak se oba dva uchýlili do lesa.

A tam se jednou zeptala manželka svého muže: "Jak lze realizovat Boha?"

A král odpověděl: "Mnoho z nás, kteří skutečně milujeme jiného na tomto světě, nevědomě milujeme duši, která je uvnitř každé bytosti. Je tomu tak proto, že ten, kdo miluje duši, miluje vše kolem sebe."

A pak pokračoval: "Mnoho z nás chová ptáka ve svém domě - například papouška. Takový pták nám přináší radost tím, jak mluví nebo zpívá. Zamilujeme si ho a doufáme, že jej budeme mít napořád. Ale když pták zemře, i když budeme nešťastní, nebudeme toužit mít nadále jeho mrtvé tělíčko u sebe. Pořád je to stejný pták - stejné peří, stejný zobák i vše ostatní - co jsme měli předtím tak rádi. Ale když jeho život pomine, není tu již více stejná láska a náklonnost k jeho tělu, která tu byla za jeho života. Milovali jsme zas jednou jen život, jen duši."

Podobně i mnoho lidí velmi miluje své děti a svůj celý život žijí jen pro ně. Avšak když jejich malé dítě umře, pohřbí je do země. Nechtějí mít u sebe napořád tělo dítěte, i když je tolik milovali. To nám napovídá, že skutečná láska se nevztahovala k tělu. A naopak to ukazuje, že jsme milovali jen duši, která byla v těle.

Jednou nastane čas, že i my budeme muset opustit tělo. A ptám se, co jsme dělali od té doby, kdy jsme přišli na tento svět? Je potřeba analyzovat, co jsme až dosud udělali a zda to bylo dobré nebo špatné. Musíme se zhodnotit, abychom uviděli, jak velkou část té doby jsme byli pozitivní a jak často měly navrch negace. Musíme si to přebrat a pak uvidíme, jestli byl náš život krásný.

Existuje jedna píseň o Božské Matce, která říká: "Zapomněl jsem na tebe, Matko, zapomněl jsem meditovat na tvé nohy v lotosu." A pokračuje dál se slovy: "Zapamatoval jsem si všechny události života, ale zapomínám na tebe, která jsi mi dala mou duši. Dala jsi mi i toto tělo. Když jsem býval mladší, nezajímalo mě to kvůli mládí, a tak jsem udělal mnoho chyb. Pak když jsem dospěl, byl jsem tak zapleten do událostí světa, že přišly těžkosti a strádání. A když jsem zastárnul, mé tělo se stalo vetché a tak už nemohu dělat vůbec nic.

Ve stáří jsme omezeni svým zdravím. Nemůžeme správně sedět. Nemůžeme meditovat. Cokoliv se nám dělá těžko a stěžujeme si, že jsme staří a neschopní vykonávat, co chceme. Ve věku malého dítěte si myslíme, že nic nevíme, protože jsme nevzdělaní, a když vyrosteme, staneme se vtažení do záležitostí světa. A když nakonec zestárneme, řekneme: "Teď už nejsem schopen nic dělat."

A proto se nestávejme zapletení a rozkolísaní rolí, kterou hrajeme. Namísto toho si najděme každý den čas k meditaci, i kdyby to mělo být jen několik minut. Dostane se nám tak vyváženého stavu mysli a můžeme tak snadněji pokračovat na duchovní cestě. Když meditujeme, mysl je klidná a emoce máme pod kontrolou. Když se někdy lidé rozčílí ve svém denním životě, stanou se emotivní. A to vůbec není dobré. Takovýto druh emocí a ukvapeného rozhodování budou ovládnuty, když člověk praktikuje meditaci. Impulsivní jednání a všechny ostatní nedostatky mohou být zvládnuty jen meditací a ničím jiným.

Celý vesmír může být v míru. Všechny dny mohou být pro lidi dobré. Den, který začínáme uctíváním Boha, bude dobrým dnem. Den, kdy zapomeneme na Boha, bude špatným dnem. Nesmíme zapomínat na Boha ani na okamžik! Podobně jako tepe naše srdce, musíme si i my být vždy vědomí Boha! A pak celé srdce bude jako shanti madir, chrám míru.

(Přeloženo z www.yogachicago.com/may06/karunamayi.shtml)