Skoro všechny vědecké pokusy s léky jsou bezcenné vlivem působení lidské mysli

Mike Adams

Věda, o kterou se opírají farmaceutičtí výrobci, se rozplývá v toužícím uvažování

 Nová studie zveřejněná v magazínu the Science Translational Medicine[1] předhazuje pochybnosti nad vědeckou platností téměř všech náhodných, dvojitě slepých a s placebem srovnávajících výzkumů léků, které jsou prováděny u lidí. Ukazuje se totiž, že mnoho léků působí jen proto, že to lidé očekávají a nikoliv proto, že by vyvolávaly jakýkoliv „skutečný“ chemický účinek v těle. Jak se budete moci v tomto příspěvku dočíst, bylo prokázáno, že pokud je testovaným subjektům sděleno, že nedostávají léky proti bolesti - a ve skutečnosti je dostávají - pak se taková léčba stává prokazatelně bezcennou.

Tento jedinečný experiment v sobě zahrnoval aplikaci horkého předmětu na nohy, aby se vyvolal pocit bolesti a současně byl infuzně podáván lék tlumící bolest a znovu vyhodnocován stupeň vnímané bolesti. Pokud byl použit skutečný lék, byli o tom testovaní dobrovolníci informováni - a jak bylo očekáváno, vnímání bolesti se významně snižovalo. Pokud ale bylo testovaným řečeno, že podávání léku bylo zastaveno, jejich vnímaná intenzita bolesti se vracela zpět na původní úroveň (kdy ještě nebyl tišící prostředek aplikován) - a to i navzdory tomu, že infuzní podávání skrytě pokračovalo.

Jinými slovy řečeno, je to právě mysl pacienta, která ve skutečnosti určuje „účinnost“ léku proti bolesti a nikoliv chemický účinek léku samotného.

Ve svém interview pro stanici BBC sdělila prof. Irene Tracey z Oxfordské univerzity toto: „Je to fenomenální a skutečně úžasné. Jde o jedno z nejlepších analgetik, které máme před sebou a tento vliv našeho mozku může jak nesmírně zesílit účinky léku, tak je i naprosto oslabit.“[2]

A jak následně poznamenal prof. George Lewith, který se zabývá zdravotním výzkumem na univerzitě v Southamptonu, tato zjištění vrhají pochybnosti na vědeckou platnost mnoha náhodných klinických pokusů. Vyjádřil se takto: „Naprosto to zpochybňuje náhodné klinické pokusy, které neberou v úvahu očekávání.“

Mnoho léků účinkuje pouze tehdy, když tomu věříte

Tento výzkum ve skutečnosti přinesl poznatek, že mysl je hlavním určujícím faktorem účinnosti mnoha léků, nejde tu tedy o tzv. chemický profil léků samotných. Tato skutečnost už byla opakovaně prokázána nejen u léků proti bolesti, ale také u antidepresiv, které neustále pokulhávají ve svých účincích ve srovnání s placebem[3].

Všechno to ale přináší jen další otázky: pokud mnoho léků působí proto, že o tom rozhoduje mysl, proč se některé léky jeví při klinických pokusech jako efektivnější než placebo?

Odpověď na tuto otázku vás možná překvapí: je to proto, že lidé, kteří jsou zahrnuti do experimentů s náhodným výběrem a s kontrolní skupinou, která dostává placebo, obvykle doufají, že dostávají reálný lék a nikoliv placebo. A jak určí, zda dostávají „skutečný“ lék? Je to kvůli přítomnosti nežádoucích vedlejších účinků! Když se u nich takové vedlejší účinky začnou objevovat (jde zpravidla o zácpy, sexuální poruchy, nevolnosti, bolesti hlavy atd.), pak jsou takoví účastníci přesvědčeni, že dostávají „skutečné“ léky! A v takovém případě jejich mysl ovlivní i realitu! Krevní tlak tedy začne klesat, cholesterol ubývá a podobně.

Pacienti začnou realizovat jakákoliv očekávání, o kterých uslyšeli, když byli získáváni pro účast na testování léků. Už jen samotné získávání lidí k takovým testům vyvolává v jejich myslích očekávání. Pacienti bývají zpravidla rekrutováni k „pokusu s lékem proti rakovině“ nebo k „pokusu s lékem na vysoký tlak“ nebo nějakému podobnému pokusu, u nějž jsou očekávané výsledky v průběhu náborové fáze vyhlašovány za evidentní.

Je opravdu důležité tomu porozumět, takže to zkusím ještě rozebrat krok za krokem:

Proč bývají „pozitivní“ účinky ve skutečnosti vytvářeny v myslích účastníků klinických pokusů:

Krok 1: účastníci klinických pokusů bývají rekrutováni k pokusům, které jsou propagovány jako testy léků s určitým působením - např. snižování krevního tlaku, zastavení rakoviny, upravení hladiny cukru v krvi apod. To vytváří očekávání účinku léků v mysli pacientů ještě předtím, než experiment začne.

Krok 2: když experiment začíná, bývá jeho účastníkům sdělováno, že polovině z nich bude podáván „skutečný“ lék a druhá půlka bude užívat placebo. Toto rozdělení ale bývá tzv. slepé, takže nikdo z nich neví, do které skupiny byl zařazen.

Krok 3: zúčastnění začínají užívat pilulky, avšak nevědí, zda je to lék nebo placebo.

Krok 4: lidé ve skupině, která dostává skutečný lék, začínají vnímat jeho toxické vedlejší účinky (protože většina léků bývá pro tělo toxická). To je podněcuje, protože z toho vyvozují, že patří do skupiny, které je podáván „skutečný“ lék!

Krok 5: ti z účastníků, kteří se domnívají, že dostávají skutečný lék si prostřednictvím síly své mysli způsobí, že v jejich těle nastane reálný fyziologický účinek, který byl vtištěn do jejich mysli v kroku č.1! Podle toho, jaké očekávání jim bylo předloženo před zahájením experimentu, stane se toto náhle skutečností prostřednictvím pacientovy mysli.

Krok 6: mezitím ti pacienti, kteří dostávají placebo a nevnímají tedy žádné nepříznivé vedlejší účinky přesvědčují sami sebe, že nedostávají „skutečné“ léky a proto by se ani neměli setkávat se žádnými pozitivními fyzickými účinky. Působením jejich mysli se toto rovněž stane skutečností a oni z celého experimentu nebudou mít žádné přínosy.

Krok 7: poté, co klinický pokus skončí, vědci porovnají výsledky ve skupině s placebem proti výsledkům skupiny s lékem - a hádejte jak to dopadne? Lék zpravidla působí lépe! Byl ale tento lék skutečnou příčinou takového výsledku? Ne tak docela: byla to především očekávání subjektů takové studie, která učinila účinky reálnými. Jinými slovy řečeno, léky působí následkem toužícího myšlení.

A jak zde můžete zaznamenat, toto může vyvolávat otazníky nad vědeckou platností jakékoliv vědecké studie s náhodným a dvojitě slepým výběrem s porovnáváním s placebem, které byly až dosud prováděny. Kritické vědecké selhání, které se u všech klinických pokusů s léky projevuje, spočívá v tom, že vědci vyvolávají očekávání možných účinků léků v myslích zapojených pacientů. Jsou to právě tyto mysli pacientů, které učiní z očekávaných výsledků realitu - nemusí jít nezbytně o působení léků.

To pak vede k fascinujícímu závěru, že v dnešním systému medicíny možná mnoho léků působí jen proto, že to u nich pacienti očekávají, protože je to vlastně mysl pacientů, která stojí za fyziologickými účinky a nikoliv lék samotný.

Jak se s tímto ale vyrovnat a navrhnout skutečně vědecký experiment, který by eliminoval možné působení pacientovy mysli?

Jak sestavit opravdu vědecký klinický experiment pro ověřování léků

Odpověď na to je jednodušší, než byste možná mysleli: u lidí, zapojených do experimentu je potřeba vyloučit vznik jakýchkoliv očekávání účinků léku. Jinými slovy, nemůžete získávat pacienty pro účast na „pokusu s lékem na krevní tlak“, protože právě tím vyvoláváte očekávání, že lék bude takto působit.

Podstatné je, abyste získávali dobrovolníky pro experiment s „tajemným lékem“, kdy nebudou mít žádná očekávání konkrétního účinku. Díky tomuto přístupu nebudou zúčastnění pacienti další proměnnou, ovlivňující výsledek experimentu s lékem. Všechny fyziologické účinky musí být pak zaznamenávány v celém spektru. Jakmile se mysl pacientů dostane mimo hru, bude pak možné se dostat k objektivnímu vyhodnocení skutečného chemického působení léku samotného.

Proč je tedy většina klinických pokusů vědecky neplatných

Je ale přímo fascinující, že prakticky žádné klinické pokusy nejsou takovým způsobem prováděny. Současné připravované experimenty bývají téměř univerzálně popisovány pacientům souběžně s očekáváním výsledku. Děje se tak už celá desetiletí a falešně se přitom věří, že mysl nehraje žádným způsobem jakoukoliv roli ve fyziologických reakcích těla. Konvenční výzkumníci v medicíně spolu s vědci nesprávně věří, že pouze chemické složení léků je určující pro výsledky každého pokusu. Vždy proklamovali, že mysl s tím nemá nic společného.

Tito lidé se ale mýlili. Mysl s tím vždy měla spojitost. Ve skutečnosti mysl dokáže učinit z placeba reálný lék a z ověřovaného léku naopak zbytečnost. Mysl mívá téměř naprostou kontrolu nad výsledkem pokusu. A protože něco takového nebylo nikdy vzato v úvahu, všechny klinické pokusy, které ignorovaly vliv záměru, jsou z technického pohledu vědecky neplatné. Nemáme k dispozici žádný způsob, jak se dozvědět, zda příznivé výsledky pokusu s lékem vyvolal lék samotný nebo mysl pacienta.

Tento poznatek tedy činí z mysli další proměnnou v řešení vědecké otázky, co vlastně léčebně působí při klinických pokusech s léky. Pokud je mysl zúčastněná, nemůžete vědecky tvrdit, že výsledky jsou prostě dosahované lékem samotným. Jedině že byste zabránili vlivům mysli. A přesně to je hlavní chyba, která se stává už od rozbřesku moderní medicínské vědy.

Věda prosazovaná farmaceutickým průmyslem padá stranou, pokud působí mysl

Jakmile jednou pochopíte, jakou sílu má mysl, když jednak vytváří reálné fyziologické účinky v těle nebo naopak anuluje chemikálie podávané tělu, pochopíte náhle ten úžasný závěr: věda farmaceutického průmyslu není žádnou vědou!

Prakticky všechny výsledky desítek tisíc klinických pokusů, které byly prováděny v posledních desetiletích musí být nyní zpochybněno. V kolika experimentech dospěli pacienti k pozitivním výsledkům jen prostřednictvím síly své mysli poté, co uvěřili, že negativní vedlejší účinky znamenají, že právě oni užívají „skutečné“ léky?

Nejde tu o otázku, která by měla být brána na lehkou váhu. Tento fenomén ve skutečnosti rozboří moderní farmaceutickou „vědu“, jakmile bude jednou plně pochopen. Abyste totiž věděli, farmaceutický průmysl potřebuje tuto sílu lidské mysli, aby testované léky vypadaly, že účinkují! Pokud by to toho nebyl zapojen faktor „toužícího myšlení“, stalo by se patrným, že většina farmaceutických výrobků prostě vůbec neúčinkuje.

Pravda je taková, že prakticky všechny účinky nejčastěji předepisovaných léků - proti diabetu, krevnímu tlaku, bolesti, cholesterolu atd - mohou být dosaženy i bez použití jakýchkoliv léků. Jediným faktorem, potřebným k vyvolání pozitivních účinků je právě očekávání takových pozitivních výsledků v myslích pacientů.

V této problematice určitě nalezneme i výjimky. Například anestetika zjevně nevyžadují aktivní myšlenkovou účast pacientů, aby působila tak, jak se od nich očekává. A podobně existují i některé složky výživy, jako je třeba vitamín D, které v lidském těle působí určitým způsobem i bez ohledu na to, zda člověk „věří“ v účinky vitamínu D.

Reálnou otázkou v dnešní době je: co se stane při průniku molekulární biologie a očekávání v lidské mysli? Moderní medicínská věda má téměř nulové vědomosti o této oblasti, protože dosud popírala existenci vlivu mysli. Většina takzvaných „skeptiků“ například stále nevěří, že by existovalo něco takového, jako je léčivá mysl. Oni totiž tvrdí, že lidé jsou hlavně biologičtí roboti a jejich mozky jsou pouhé molekulární přístroje, které vykonávají deterministické úkony, a jsou založené čistě na zákonech chemie a fyziky. Trvají dokonce na tom, že mysl neexistuje. Není pak divu že jejich klinické pokusy nedokáží vzít v úvahu vliv mysli. A právě proto jsou jejich klinické pokusy nyní odhalovány jako sebeklam medicíny. Oni se domnívají, že lék působil, ale ukazuje se, že to pacientova mysl vedla k výsledkům.

Informace o síle mysli jsou cenzurované

Avšak neočekávejte, že by konvenční medicínský průmysl uznal cokoliv z výše řečeného. Aby mohl pokračovat ve své šarádě „vědecky potvrzených léků,“ musí tento průmysl intenzivně předstírat, že mysl nemá vůbec nic společného s výsledky klinických pokusů.

Proto farmaceutický průmysl zkouší popírat existenci mysli. A odborné lékařské časopisy se zdráhají publikovat studie, které se odvolávají na sílu lidské mysli a také medicínské univerzity odmítají učit mediky o alternativní léčbě mind-body.

Placebo efekt - zřejmě nejmocnější nástroj léčení - bývá celou medicínskou profesí zavrhován jako bezcenný!

Mysl má ale tak velkou moc, že dokáže učinit léky překonanými. Jestliže lékaři skutečně porozumí a budou schopni zapřáhnout sílu mysli, nebudou už potřebovat běžné léky. Budou pouze potřebovat umět přesvědčit pacienty o fakticky korektním názoru, že pacienti sami mají schopnost se vyléčit i bez léků a že chemické léky dosud byly pouhou symbolickou a obraznou pomůckou, která umožnila mysli, aby uvěřila, že léčivý proces už začal probíhat.

Jedná se ale samozřejmě o kulturní proces. Kultura našeho moderního světa je řízena především redukcionismem. Západní medicína potírá sílu mysli a nedovoluje jedincům využívat léčebnou energii. Převládla teorie, že uzdravování musí přicházet jen prostřednictvím vnějšího zásahu: s použitím chemikálií, ozařování nebo chirurgie.

Možná kdyby existoval nějaký paralelní svět se shodnými biologickými projevy, vědomím a životním prostředím, jiné bytosti podobné člověku by si možná zvolily jinou cestu léčení - cestu posilování pacienta, na které by lékaři byli pouhými průvodci, kteří pacienta učí, jak se léčit sám. Léčení by se tak mohlo stát osobní dovedností, prováděnou zevnitř ven a nikoliv prostřednictvím nebezpečných chemických intervencí. Aby se něco takového mohlo v onom paralelním světě uskutečnit, je nezbytné změnit u lidí jejich přesvědčení. Pokud společnost akceptuje skutečnou sílu mysli, náhle se tento názor stane věrohodným i pro slabomyslné masy, které se dosud vždy ohlížely po autoritách, aby jim sdělily, co je reálné.

Pravda, která v této záležitosti spočívá o něco hlouběji, je tato: reálné je to, co sami učiníte reálným. Vaše mysl jen sama o sobě dokáže měnit vaši fyziologii, neutralizovat toxické léky, zastavovat bolest a možná dokonce dosahovat dalších zdánlivě zázračných projevů, jako je třeba dorůstání ztracených končetin. Co je nezbytné pro takové výsledky, není technologie ale spíše víra ve schopnosti mysli, že dokáže tělu vracet zdraví.

Je především fascinující, že něco takového není pouze frází hnutí new age - naopak se jedná o vědecky potvrzené závěry precizních studií, soustřeďujících se na pacientova očekávání. Vzájemné působení mezi myslí a tělem se už stalo novou vědou!

Použité odkazy:

[1] https://stm.sciencemag.org
[2] https://www.bbc.co.uk/news/health-12480310
[3] https://www.naturalnews.com/022723.html

(https://www.naturalnews.com/031451_drug_trials_placebo_effect.html)