Posedlost zabíjením mikroorganismů je nebezpečná pro lidstvo i pro planetu, varují vědci

L. Baker

Používání výrobků s antimikrobiálními chemikáliemi musí být skvělý způsob, jak ochraňovat své zdraví. Tímto způsobem se přece při mytí těla nebo čištění vašeho domu zabíjí spousty mikrobů – a to je dobře, že ano? S tím ale nesouhlasí biologický inženýr Rolf Halden z the Biodesign Institute, působící na arizonské státní univerzitě. Na základě svého zkoumání se pokouší varovat, že takovéto běžně používané chemikálie nejsou prospěšné ani pro lidské zdraví, ani pro životní prostředí. A co víc, nepůsobí o nic lépe, než prosté mýdlo a voda.

Dvě z nejvíce používaných antimikrobiálních sloučenin jsou triclosan a triclocarban. V současnosti jsou průmyslově vyráběny v ohromných množstvích a lze je nalézt ve většině výrobků osobní hygieny. První z nich bývá dokonce přidávána i do plastových obalů, hraček a může se vyskytovat už dokonce i v oděvech. Byla patentována v roce 1964 a jejím účelem bylo ničit bakterie před lékařskými operacemi. Tato sloučenina se začala v masovém měřítku dostávat ke spotřebitelům v 80.letech min.stol. v souvislosti s masivními marketingovými kampaněmi na antibakteriální tekutá mýdla. A v roce 2001 už tuto chemikálii obsahovalo ohromujících 76% tekutých mýdel.

Rolf Halden ve svém tiskovém prohlášení sdělil, že „Hlavní problém spočívá v tom, že tyto chemikálie přetrvávají v životním prostředí i v lidském těle. Podle posledních údajů, zveřejněných organizací CDC (the Centers for Disease Control and Prevention), stouply hladiny triclosanu v lidském těle od roku 2004 asi o 50%. A obě tyto sloučeniny se již vyskytují až v 60% všech vodních toků v Americe.“

Navíc již existují i další šokující informace o výskytech těchto chemikálií: antimikrobiální chemikálie se už nyní pravidelně vyskytují v prachu z domácností, kde mohou působit i jako alergeny. Ještě hroznější je ale fakt, že až u 97% kojících amerických žen lze zjistit v mateřském mléce měřitelné hodnoty triclosanu.

Jaká jsou však přesně rizika z tohoto nežádoucího chemického zamoření? To nikdo neví jistě. Obě látky ale byly dány do souvislostí s poškozováním endokrinního systému, které mívá dopad na sexuální i neurologický vývoj dětí. Dalším nepříznivým úkazem je to, že akumulace antimikrobiálních chemikálií v životním prostředí vyvolává vznik superbakterií, které jsou na ně rezistentní. Důsledek pak bývá ironicky ten, že infekční organismy mohou být odolné i na ty nejúčinější prostředky, které byly určeny k jejich zničení – a důsledky by mohly být pro lidské zdraví strašlivé.

Zatímco americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) tvrdí, že triclosan i triclocarban jsou z odpadních vod v čističkách odstraňovány, Rolf Halden oponuje tím, že EPA vyšla z údajů ze studií o čištění odpadních vod, které financoval chemický průmysl. Podle Haldena je velmi obtížné z vody odstranit tyto sloučeniny, protože obsahují chlorované benzenové složky; mají tedy schopnost vázat se na malé částice a to pak snižuje možnost jejich odstraňování. Tyto látky proto bývají přítomné i v kalech z čističek, které se následně využívají jako hnojiva.

Výzkumný tým Rolfa Haldena provedl v roce 2006 měření ve velké čističce ve střední části USA, kde se soustřeďují odpadní vody od cca 1,3 miliónu lidí. Vědci potvrdili, že velká množství triclosanu i triclocarbanu byla pouze přemístěna z odpadních vod do kalů.

Rolf Halden ve svém prohlášení médiím řekl: „Ročně se v USA v čističkách vyprodukuje cca 7 miliónů tun suchých kalů. Je to tolik materiálu, že by stačilo k vytvoření železničního náspu dlouhého 750 mil.“

Naneštěstí ale až 50% těchto kalů končí na zemědělských polích. Chemikálie z nich pak mohou migrovat do potravin nebo prosakovat do spodních vod. Antimikrobiální látky se takto neustále akumulují v potravinovém řetězci – jde o proces označovaný jako biomagnification.

Nedávné studie publikované v magazínech the Water Research a The Journal of Hazardous Materials jsou podložené dokumentací, jež dokládá, že triclosan a triclocarban tvoří dvě třetiny všech antibakteriálních látek, přítomných v kalech z čističek. A jejich masivní bioakumulace již byla prokázána u mnoha živočišných druhů, počínaje žížalami a konče delfíny.

Rolf Halden upozorňuje, že prahové hodnoty látek pro ničení mikrobů bývají mnohem vyšší, než jsou škodlivé koncentrace pro život řas, korýšů nebo ryb: „To vysvětluje, proč bývají reziduální koncentrace antimikrobiálních látek v mořích tak nebezpečné malým korýšům, jejichž přítomnost je nezbytná pro všechen život v moři.“

Už v roce 2005 požádala americká FDA (agentura pro schvalování potravin a léků) odbornou porotu (ve které byl i Rolf Halden), aby přezkoumala všechny dostupné informace o antimikrobiálních látkách. A k jakému závěru se došlo? Pravidelné používání antibakteriálních produktů širokou veřejností není proti nebezpečným mikrobům o nic víc účinné, než když si lidé pravidelně důkladně myjí ruce obyčejným mýdlem a vodou.

Podtrženo a sečteno - Rolf Halden říká:

„Kultura strachu vede lidi k impulzivnímu rozhodování a k nakupování množství antimikrobiálních produktů, které ve skutečnosti nejsou potřebné. Je za tím hlavně touha po ziscích, ale není to trvalé udržitelné a není to dobrá myšlenka.“

Další informace:
https://asunews.asu.edu/20101112_antimicrobialresearch

 
 

(Přeloženo z https://www.naturalnews.com/030429_microorganisms_medical_myths.html)